Články

Brněnské uskupení Ústaf v rámci brněnského alternativního divadla, stejně jako na národní možná na evropské úrovni patří k souborům, které kontinuálně s pečlivostí tříbí žánr „voicebandu“, jehož prorokem byl kontroverzní český avantgardní divadelní experimentátor E. F. Burian, který jím oslňoval na světových přehlídkách. Otázkou také zůstává, kdo jiný si na takto specifickou formu troufá. Principál souboru Zdeněk Šturma spolu s početnou skupinou spolupracovníků tak přejal až vyšinutý perfekcionismus a také nejednou oslnil skutečně širokou veřejnost i mimo tu, která kultovní produkce souboru Ústaf opakovaně navštěvuje (za jeden z velkých úspěchů souboru lze např. považovat jeho účinkování při předávání ceny Magnesia litera či spolupráci na pozoruhodné inscenaci Velemarš Filipa Nuckollse).

Do řady inscenací německých textů v brněnském HaDivadle „připochodoval“ Velemarš. „Rozběsněný dav myšlenek“ tematicky extenzivního textu Wolframa Lotze upravili dramaturg Jan Havlice s režisérem Filipem Nuckollsem do podoby dekadentního kabaretu, který se ve své druhé části láme do existenciální, snové revue (nejen) o nesmrtelnosti.

A bylo slovo. A byla tma, která zabila předešlou realitu. A obrys muže v kápi… zaklínač… rozhrnul masivní železná vrata. Byly strženy hranice prostoru a v rudě ozářené mlze stanuly siluety, snad stromů v lese? První slova, první údery kotlů, hřmotně znějící hlasy vystupují v průvodu zpoza vrat, jejichž variací 'Zaklínám, zaklínám les...' samotné stromoví ožilo. A byl bál a byl černočervený, červenočerný.

„Jsem dopis …“, začala kdysi dopis věnovaný dětem Bohumila Grögerová. Dětem určil svou sbírku také olomoucký básník Radek Malý. Uskupení ÚSTAF/Voiceband.cz se ve své jazykově hravé inscenaci Zaklínání malého Radka v režii Zdeňka Šturmy inspirovalo právě těmito dvěma předlohami. Druhou premiéru uvedlo uskupení 2. listopadu v HaDivadle.